Květen 2015

• veřejné poděkování • Rohožko! •

31. května 2015 v 22:02 | Nienna |  Dear diary...
Ahoj!

Tenhle článek je malé poděkování Rohožce za to, že byl tak ochotný a přinesl mi pití. A i když me teda několikrát zakázal mluvit a naše konverzace spočívala na sms, užila jsem si s ním jak večer, tak ráno a i podvečer. I přes ty chvilky, kdy mě šikanoval lechtáním, nebo děláním věcí, které nemám ráda a on to moc dobře ví, bylo to super. Taky mu musím poděkovat, že ví, jaká hrozná dálka je pro mě dojít na bar a tak potom, co jsem ho poprosila, došel za mě na bar. Ochotně mě také dovedl domů.
Takže Rohožko, děkuji ti za tenhle den. Bylo to všechno opravdu super a jsem upřímně ráda, že to skončilo tak, jak to skončilo. Vidíš, nezapomněla jsem na to! Bylo opravdu fajn si s tebou po takové době normálně povídat. A i když jsme naspali asi 3 hodiny(doteď nechápu, proč jsme vstali tak brzo), stálo to za to. Děkuji ti!

Nienna :)

#3 • kdo mi vypnul mozek?! •

30. května 2015 v 17:41 | Nienna |  Citáty z knih
Ahoj!
Dnešní várka pasíží je z knihy S hlavou v oblacích pejru od Kateřiny Petrusové. Dnes to budou spíše takové vtipné útržky a ne moje oblíbené zamilované věty (ano, jsem beznadějná romantička). Doufám, že se Vám budou líbít.

  • Nechám Shumiho vytáhnout, sednu do něj a ke Kateřině dorazím a sice pozdě, ale přece - a navíc s bezva historkou o koni se sebevražednými sklony.
  • ,,Vy jste magor." ,,Pavel," mrkl na mě. ,,To se nevylučuje," ucedila jsem.
  • Marvin musel být idiot, když si tohle nastěhoval domů. Což vlastně potvrzovalo mout teorii o tom, že byl magor.
  • Tohle mu nevytkla? Že jeho kňourání je spolehlivým zabijákem sexu?
  • Přestal plánovat, co si mám vzít na sebe, a upřeně se na mě podíval. Nedělala jsem si iluze o tom, jak vypadám. Neměla jsem vyžehlené vlasy a večer, když jsem odnesla Adolfa ven, jsem si dala sprchu a pořádně se odlíčila, takže teď jsem byla určitě opuchlá, nevýrazná, zmačkaná a rozcuchaná. Neměl důvod, aby se na mě díval takhle.
  • Co se stalo, že se dospělá, rozumná, vysokoškolky vzdělaná, za všech okolností opatrná žena jako já dostala sem?! Kdy mi vypnul mozek?
  • Byla jsem na nebi. Ne, v nebi, ale hodně blízko. Někde tam se z Marvina stal Pavel.
  • ,,To nic. Fakt. Jsem v pohodě. Ani to necítím. Mám prostě nějak ne moc dobře prokrvené koncové části těla." Třeba hlavu. Proto se chovám jako blbka.
  • Měla jsem chuť mu ten jeho pobavený úsměv poupravit. Třeba pánvičkou.
  • Byl tu jen on, jeho oči, jeho dech, jeho pohyby hluboko ve mně a jeho velké ruce, které mě držely a nenechaly mě padnout.
  • Nešlo jen o sex - přestože byl dokonalý. Šlo i o ty momenty po něm, kdy jsme leželi a povídali si.
  • Jenže kouzlo tohohle víkendu bylo v tom, že neměl pokračovat. Neměli jsme poznat svoje zlozvyky, neměli jsme zjistit, že si vlastně vůbec nesedneme.
  • Pondělní, ranní Marvin mě v mých představách prostě vzal do nárue a pevně objal.
  • Nabrečela jsem se dost. Chtěla jsem být ta silná a sebevědomá ženská, kterou jsem bávala, než jsem ho poznala - ale k tomu jsem potřebovala, aby zůstal co nejdál ode mě.
  • A rozhodně se mi nelíbilo, že mi v jeho přítomnosti mozek váceméně vypovídal službu. Tohle by se nemělo dít. Nikdy.
  • Pocitově jsem si byla jistá, že by to všechno šlo. Rozumově? No, rozumově jsem na tom zrovna teď byla docela bledě.
  • Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled. Blbost. Kravina. Jasně, někdo se vám může líbit tak, že hormony začnou kypět a bublat a dělat divy, ale láska? Ani omylem. Ale zamilovat se do někoho během víkendu? To už byla jiná. Marvin mě dokázal přeorientovat z naprosté averze k úplnému poblázněním a potřeboval k tomu jen nevěrnou a uječenou přítelkyni, neloajálního zaměstnance, Navaru, horko-vzdušná balón a kotě.
  • Přesně tam, na gynekologické koze, během dalšího záchvatu breku z dojetí, když jsem s plným nosem huhňala, že za tyhle nervy si zasloužím hromadu čokolády a zásnubní prstem s obrovským šutrem, jsem se do Marvina zamilovala. Definitivně.

Nienna :)

#11 •spánek • vlastnosti • člověk •

30. května 2015 v 16:45 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Dnešní článek bude o všem, co mi chybí.

Poslední dobou, když se mě někdo zeptá, co mi chybí, mám jasno - spánek. Teď jsem na tom se spánkem opravdu špatně a potřebovala bych tak měsíční maraton spánku. Ale už jsem si na to nějak zvykla, ale jsou i další věci, které mic chybí, ale na které si zvyknout nedokážu.
Například je to člověk, na kterém mi opravdu hodně záleží. Chybí mi prakticky neustále, když s ním nejsem. Ono totiž pokaždé, když jsem s ním, tak je všechno tak nějak krásnější. Užívám si smíchu a všechno mi najednou přijde tak nějak šťastnější. Což já jako velký pesimista občas opravdu potřebuju. S ním je to všechno prostě lepší.
Pak tu jsou určité vlastnosti, které já sama nemám, ale potřebovala bych je. Jedna z nich je třeba taky to, že se prostě nedokážu soustředit na to, co mě nejbaví. Viz škola a moje známky z biologie. Mělo by být nezákonné se to už jenom učit. Jsem prostě hrozně tvrdohlavá a nerada dělám věci, které dělat nechci.
Samozřejmě mi chybí ještě spousta dalších věcí, ale to jsou věci na které myslet nechci, takže je sem psát nebudu.

NIenna :)

• s hlavou v pejru •

28. května 2015 v 21:42 | Nienna |  31 Blog Challenge
Dnešní článek bude o poslední knize, kterou jsem přečetla.

Poslední kniha, kterou jsem četla je kniha od Kateřiny Petrusové S hlavou v oblacích (pejru). Už jsem tady na ni psala recenzi, ale tohle bude vyloženě jenom kecací.
Tahle kniha byla snad první, u které jsem se musela hlasitě smát. Občas tam byly napsané takové perličky, že jsem se i v autobuse plném lidé nevydržela nesmát. Někdy jsem si vysloužila pár nepříjemných obličejů, že narušuji život někoho jiného svým smíchem. Byla jiná než všechny knihy, co jsem kdy četla a ze začátku se mi vůbec nelíbila. Když jsem začala přemýšlet, že knihu odložím něco se stalo s kniha mě zázračně začala bavit. Potom jsem ji už přečetla jedním dechem.

Nienna :)

• Její černobílý svět •

28. května 2015 v 17:34 | Nienna |  Téma týdne
Každý občas viděl černobílý svět. Každý občas měl blbou náladu a nedokázal vidět ty krásné barvy života. Jenomže ona byla jiná. Ona černobílý svět měla, ale snažila se ho vidět barevně. Zkoušela nacházet všechno krásné i na mlaých věcech, které nikdo jiný vidět nedokázal. Byla neobyčejná. Každému ukazovala krásy barev, ale jí nikdo tyhle krásné věci neukázal. Nikoho nikdy nenapadlo, že ona je taková, jaká je. Všichni si o ní mysleli, že hýří optimismem a slovo smutek nezná. Ale nikdo ho neznal lépe jako ona.
Lidé nechápali, jak je možné, že na tváři neustále má úsměv. Jak někdo může být neustále šťsatný? Pomáhat ostatním lidem a užívat si života? Nevěděli, neznali. Byla opravdu zvláštní člověk. Rozdávala ostatním štěstí, i když o to své už dávno přišla. Stejně o ni lidé neustále šířili zlé pomluvy. Mohli to být ti, kterým někdy pomohla, nebo lidé, co ji jenom záviděli její dobrou povahu.
Bylo jenom pár lidí, kteří poznali její smutek za jejím úsměvem. Důvody za jejím tichem. Slzy v jejích očích. Byla ironie v tom, co dělala doma a v tom jak reagovala před někým jiným. Byly to její dvě tváře. Každá naprosto jiná, ale přesto patřili jednomu člověka. Na každého se usmívala, nikdo si ale už nevšiml, že má zlomený úsměv. Že se smála sice její ústa, ale její oči ne.
Nebylo to o tom, že by neměla kamarády, to ona měla. Dokonce spoustu. Jenomže nikomu se neodvážila zavolat o půlnoci, když sama plakala do polštáře a přesvědčovala sama sebe, že jednou bude dobře. Chtěla si s někým promluvit a vždycky ji někdo napadl, ale nechtěla otravovat. Pokaždé vyhrál pocit, že by byla akorát na obtíž. Plakala tak dlouho, dokud vyčerpáním neusnula. Ráno znova nahodila úsměv a pokračovala na cestě do školy. Nikdo si nikdy ničeho nevšiml.

Nienna :)

• moje • denní • rutina •

27. května 2015 v 20:48 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Můj dnešní článek bude moje denní rutina.
Takže, každý den kromě pátka vstávám v 6 hodin. Myslím si, že by mělo být zakázáno vstávat v tuhle dobu. Když se teda v 6.15 vyhrabu z postele, jdu do koupelny a na záchod. Umyji si obličej, vyčistím si zuby a jdu do pokoje vybrat si oblečení. Jako skoro každá holka mám spoustu oblečení a nevím, co si mám vzít na sebe. Až oblečení vyberu, jdu se nalíčit. Když mám hotové líčení, rychle si naházím do tašky věci, jdu do kuchyně pro svačinu a jdu na autobus.
Při cestě na autobus se ještě běžně zastavím v jedné uličce, kde si dám tak pětiminutovou přestávku a poté jdu už přímo na autobus. V 7 hodin nastupuji do autobusu, kde většinou poslouchám písničky nebo si čtu. V půlce cesty nastupuje kamarádka a dalších 15 minut prokecáme.
V půl 8 vystoupím z autobusu a jdu za kamarádkami na psychickou přípravu před školou. V 7.55 se teda rozhodneme, že už bychom mohli jít, tak rychle chůzí jdeme na první hodinu.
Ve škole máme většinou prvních 5 hodin, kde se snažím neumřít. Píšu příběhy a o přestávkávh občas čtu, protože je to takové super odreagování. Po prvních pěti hodinách jsem tradičně pěkně naštvaná a jdeme s kamarádkou na poledňák. Jdeme si pokaždé jenom sednout do parku a nabíráme síly na další dvě hodiny. Není poledňák, kdy by nepadla naše tradiční hláška ,,Mně se tam tak těžce nechce", ale nakonec se zvedneme a jdeme přetrpět poslední dvě hodiny.
Poslední dvě hodiny ve škole už skoro nikoho nemůžu ani cítit a tak se těším, až v škola 14.55 skončí a jdeme za konzum na další nabrání energie. Pomalu se došouráme na autobusák a v 15.32 odjíždím zpět domů. Jsem pokaždé unavená a těším se domů do své super postele.
V 16 hodin vystupuji z autobusu a vydávám se na cestu domů. Když je krásně, cesta domů mi trvá 15 minut, ale když mi je zima, tak rychlou chůzí zvládnu dojít domů i za 5 minut.
Po příchodu domů se převléknu, vybalím si věci a rozplácnu se do postele. Samozřejmě jako první vybalím počítač a snažím se napsat něco na blog. Pustím si písničky a už by se do mé denní rutiny mohlo zařadit i to, že dělám ročníkovou práci. Pokaždé se u toho strašně naštvu, takže málokdy vydržím seminárku dělat déle jak 15 minut. Pak už jenom brouzdám po internetu a poslouchám písničky.
V 17 hodin jdu do kuchyně, udělám si kafe nebo čaj a udělám si něco malého k věčeři. Odpochoduji s tím do pokoje a vyndám učení. Občas se něco pokouším naučit, ale většinou to dopadne tak, že buď píšu nějaký příběh a nebo si čtu. Kolem 20 hodiny si řeknu, že napíšu ještě něco na blog, protože mě to neskutečně baví a je to tak trochu závislost. U počítače pak sedím až tak do 22 hodin, kdy se třeba dívám na nějaký film a po skončení filmu jdu do koupelny, kde strávím další půl hodiny.
Když jsem kolem 23 hodiny připravená k spánku, lehnu si do postele a beru knížku. Odkládám ji podle toho, jak je dobrá. Většinou tak o půlnoci pouštím písničky a usínám.

Nienna :)

• levné knihy • levné knihy • levné knihy •

27. května 2015 v 19:14 | Nienna |  Čím jsem si udělala radost
Ahoj!
Už pár dnů jsem čekala, až mi přijde balíček a v něm 9 nádherných knih.


Nejdříve představím komiks, který jsem zapomněla vyfotit a úplně jsem vypustila, že jsem si ho také objednala. Nejdříve jsem si myslela, že je to kniha, takže jsem byla oprvadu překvapená, když jsem našla v krabici komiks. A je to Únos od Roberta Louise Stevensona.


Další knihu napsal Miguel Syjuco o jmenuje se Ilustrado. Kniha mě zaujala především obálkou a anotací.


Dále mám knihu Tak padne náš svět od Megan Creweové. Tahle kniha mě opravdu dostala nápadem. Moc se mi líbí téma, kdy svět postihne nějaká virová epidemie.


Kniha, která mě zaujala především obálkou je kniha od Dona Winslowa a kniha se jmenuje Divoši.


Kniha, na kterou jsem se těšila snad nejvíce je od E. A. Poa a kniha se jmenuje Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky.


Další knihu jsem vybírala především na základě pozitivnívh recenzí. Kniha se jmenuje Na lásku nevěří a napsala to Katie Price.


A vybrala jsem si od Katie Price ještě jednu knihu a ta se jmenuje Sladký život.


Předposlední kniha mě zaujala hlavně obálkou, a abych byla upřímná, anotaci jsem si přečetla až po objednání. Ale musím uznat, že i anotace se mi velmi líbí. Je to kniha od Evana Manderyho Má věčná Q.



Poslední kniha mě nejvíce ze všech uchvátila obsahem. Je to hlavně o životě jako takovém, což se mi opravdu líbí. Její název je Hadí píseň aneb příběh labyrintu od Fredericka Tristana.


Nienna :)

Hnědooký anděl

27. května 2015 v 14:52 | Nienna |  Jednodílné příběhy
Seděla jsem na lavičce a povídala si s hnědookým andělem. Řešili jsme spolu spousti věcí, spíš nebyla věc, kterou by jsme spolu nemohli řešit. Bylo pár témat, kterým jsme se oba záměrně vyhýbali, jelikož by nějaké téma mohlo být trochu jako probuzení ze snu a návrat do kruté reality. Věci, které jsme věděli, ale kazilo to kouzlo naší společné chvilky. Vědomí, že takhle bych na něj myslet neměla. Že to není správné, aspoň pro mou hlavu.
Řekl jeden z našich ,,inside" vtipů a já jsem se musela začít strašně smát. Vždycky mě dokázal rozesmát, ať se dělo cokoliv. Nikdy jsem vlastně nepochopila, jak to dělá. Díky němu jsem se mohla smát i věcem, kterým bych se sama smát nikdy nedokázala. Je opravdu hnědooký anděl neustále šířící optimismem, který občas dost vážně potřebuji. Mohla bych napsat milión řádků o tom, jak moc úžasný je.
Naše konverzace na chvilku utichla a já se zamyslela. Dívala jsem se z okna a pozorovala svět venku. Modrou oblohu. Střechy budov a občas ptáčka, který prolétl kolem okna. Cítila jsem na sobě jeho pohled, tak jsem se otočila. Zíral na mě. Způsob, jakým se na mě díval. Byl to ten způsob, jakým každá holka chce, aby se na ni nějaký můž díval. A na mě se takhle díval hnědooký anděl. S milým úsměvem na tváři.

Nienna :)

• životní list •

26. května 2015 v 16:46 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Dnešní článek bude o věcech, které jsou na mém životním listu.

Nikdy jsem si nic jako životní list nepsala, ale stejně jako každý člověk mám věci, které bych ráda udělala ve svém životě. Nejdříve mám plán na každý den a to je přežít (nedostatek spánku, nadbytek stresu). Další pro mě důležitá věc je škola. I když teda jsem na škole, kde to opravdu nenávidím, jsem rozhodnutá snažit se v předmětech, které chci dále studovat. Ale hlavní je, dožít se aspoň prázdnin. Dále chci neustále psát, jak na blog, tak svoje příběhy. Zlepšovat se v tom a psát do různých soutěží. Chci jezdit na různé kurzy tvůrčího psaní a ještě se možná rodiče domlouví s mou učitelku na češtinu, aby mi dávala kurzy během školy.
V neposlední řadě bych ráda někomu určitému řekla, co všechno pro mě znamená. I když je to nejspíše se všemi okolnostmi nejtěžší věc co na mém ,,životním listu" je. Ale vím, že jednou to zvládnu a bude to stát za to.
Taky bych s v dlouhodobém rozmezí ráda zkusila vydat knížku, což je vlastně můj životní sen. Další věc je, že bych znovu chtěla tančit. Tancovala jsem opravdu dlouho a neskutečně mě tanec naplňoval. Vždy jsem se při tanci uvolnila a milovala jsem to. Strašně mi to chybí.
Asi poslední, co bych v mém životě opravdu chtěla, je být šťastná. A ne jenom já. Vy všichni.
Napiště mi i Vy, jestli máte nějaký životní list a co na něm máte.

Nienna :)

Citáty #2

25. května 2015 v 19:23 | Nienna |  Citáty z knih
Ahoj!
Vítám Vás u nového článku s názvem ,,Citáty z knih" a dnes to bude trochu delší článek, protože v knize Gabrielovo inferno, je spoustu zajímavých myšlenek, s kterými jsem se úplně ztotožnila. Tak jdeme na to
  • Podívejte se na ni. Trochu laskavosti a ona rozkvete. Úplně jako růže otevírající své okvětní lístky.
  • Ale Julia nechtěla být ošukaná jako zvíře; chtěla být milovaná. Přísahala by vzdát se sexu navždy, pokud by si myslela, že by jí to zaručilo ten druh lásky, který byl předmětem poezie a mýtů. To byl druh citu, po kterém zoufale toužila, ale ve skutečnosti nevěřila, že by si ho zasloužila. Chtěla být pro někoho múzou - chtěla být uctívána a zbožňovaná, tělem i duší. Chtěla hrát Beatrice brilantnímu a ušlechtilému Dantovi a navždy s ním přebývat v Ráji, a žít život, který by mohl směle konkurovat kráse Botticelliho ilustrací.
  • Julia si začínala myslet, že tohle je přesně ten způsob, jak se držet za ruce s někým, s kým k sobě něco cítíte. Ne že by měla nějakou zkušenost.
  • ,,On předstírá, že je v pořádku, ale je zlomený. A hluboko uvnitř nenávidí sám sebe."
  • ,,Většinou mě ignoruje. Jsem obyčejná studentka a on mě na to nikdy nenechá zapomenout." ,,Tomu se mi těžko věří. Dost pochybuji, že by se tak intenzivně díval po ,obyčejné' studentce."
  • Litovala, že jeho rty nebyly Gabrielovy. A že ten polibek nebyl jako ty od něj.
  • ,,Žijeme pod rudou vlajkou profesionality. Profesoři se nemohou přátelit se svými studentkami. A i kdybychom byli jen Gabriel a Julienne, kteří se dělí o pizzu, nemmohla byste být moje přítelkyně. Já jsem magnet na hříchy a vy ne."
  • Ach, bohové všech magisterských-studentek-tvrdě-se-snažících-udělat-pro-svého-starého-přítele-dobrou-věc, pomozte mi vypáčit tu Emersonovu děvku od jeho ptáka. Prosím.
  • To mě podrž. Profesor Emerson musí posilovat - a hodně. Mohla bych si udělat fotku jeho břicha - a toho véčka - na svůj spořič?
  • Prostá, ale zakázaná zamilovanost. Zamilovanost, které v sobecké, opilecké mlze využil.
  • Ale ono to bylo skutečné - to staré jisktření tam bylo. Když mě líbal, když se mě dotýkal, ten náboj tam pořád byl. Musel to cítit - nebylo to všechno jen v mé hlavě.
  • ,,Jestli je tohle láska, tak raději beru nenávist."
  • ,,Oba víme, že profesoři se se svými studenty nikdy nepřátelí."
  • ,,Já už na tobě závislý jsem, Beatrice. Jenomže ty jsi mnohem nebezpečnější než kokain."
  • Celý ten čas pomalu zkoumal její ústa, jako by nikdy neměl dostat druhou šanci.
  • ,,Musíme se dívat naším srdcem, a ne našima očima,"
  • ,,Nechápu, proč všichni prostě netouží po vlídnosti," uvažovala Julia spíš pro sebe než pro Paula. ,,Život už tak dost bolí."
  • V její mysli už to nebyl nadále pan profesor; byl to Gabriel, její profesor, její milovaný.
  • Nikdy se neomlouvej za to, že ses chovala podle svých přání.
  • Proč se proti nám vždycky spikne celý vesmír?
  • Zastavila se na odpočívadle a zkontrolovala v zrcadle svůj vzhled; doufala, že nevypadá, jako by si práve ukradla smyslnou chvilku se svým profesorem.
  • Pokud bychom se z nějakého důvodu rozdělili, chci, abys na mě počkala. Najde tě, slibuji.
  • Julia není ten typ holky, kterou bys mohl zblbnout a pak odhodit. Je to ten typ dívky, s jakou se ženíš.
  • Oba máme jizvy, Julianne. Moje jen nejsou na kůži.
  • ,,Ach, ne." Pevně ji stiskl. ,,Žádné vtipy o věku. Už tak jsem na náš věkový rozdíl dost háklivý." Pohodila vlasy. ,,Naše duše musí být zhruba stejně staré. Tak kdo by to počítal?"
  • Díval se na ni, jako by byla jediná žena na světě, jako by v jejich soukromém vesmíru nebylo nic jiného.

Nienna :)

• Největší protiva •

25. května 2015 v 11:56 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Dnešní téma je největší protiva.

Když se řekne největší protiva, okamžitě mě napadne jedno stvoření z učitelského sboru. Samozřejmě, nemá mě rád a já jsem nikdy nepochopila proč. Nikdy jsem mu nic neudělala, ale na tenhle přístup učitelů jsem si už zvykla. Z daleko není jediný, kdo mě bezdůvodně nemá rád. Jenomže žádný z nich mi nedělá takové věci. Ovšem, když nepočítám, že sedím při hodině, jsem potichu, píšu si zápis a učitelka na mě z ničeho nic začne křičet:,,Nicole! Máš nějaký problém?!" To se mi stává docela často.
Hned jak si uvědomím, že na téhle škole budu ještě tři roky doufám, že nás od příštího roku nebude učit,protože jestli ano, tak se k maturitě nedostanu.
Občas by mě zajímalo, co ti učitelé proti mě mají. Na celé škole je opravdu máli učitelů, kteří mě mají rádi nebo jim aspoň nevadím. Co sakra dělám špatně? Hodně učitelů říká, že jsem arogantní a namyšlená. Někdy mi je i docela líto, že někdo tohle říká, ale stejně s tím nic nenadělám.
Také mi napiště, kdo je pro Vás největší protiv a jestli o Vás učitelé říkají nějaké podobné věci.

Nienna :)

•Propiska•Sakura•Pavlík•

24. května 2015 v 20:54 | Nienna |  Dear diary...
Ahoj!
Nejprve musím uznat, že poslední dobou jsem opravdu nechutně rozmazlovaná.

Dneska za mnou přijel Pavel, což je můj nejlepší kamarád a musím říct, že je to opravdu nehorázný blázen. Říkal mi, že mi přiveze dárek k narozeninám, ale tohle jsem opravdu nečekala. Ne jenom, že mi přivezl takový super stromek, který dáte do roztoku a on vám vykvete. I tohle je prostě úžasné. Už jsem tenhle jeden měla a bylo nádherné, se na to dívat. Až to rozkvete, bude to ten nejkrásnější strom. Sakura,

Dárek, který mě opravdu málem rozplakal, byla propiska. Naprosto dokonalá propiska. Bylo mi řečeno, že stejným druhem propisky byl napsán Harry Potter a že doufá, že napíšu taky něco tak skvělého. A ne jenmm to. V celé České republice je teď už devatnáct lidí, co vlastní tuhle propisku! Opravdu mě to hrozně dojalo a měla jsem chuť brečet.

Takže ti Pavlíčku ještě jednou moc děkuji! Ne jenom za naprosto nádherné dárky, ale i za to, že jsem Tě po dlouhé době znovu viděla. Byl to super den a opravdu jsi mi moc zvednul náladu. Děkuji Ti, bratříčku! ♥

Nienna :)

Bylo nebylo #4

24. května 2015 v 17:33 | Nienna |  Bylo nebylo
Ahoj!

Název: Takhle to končí
Autor: Kathleen MacMahonová
Počet stran: 119
První věta: Jednoho uplakaného podzimního rána vstoupil Bruno Boylan do země svých předků.


Nienna :)

Day #6 • psaní • psaní • psaní •

24. května 2015 v 16:59 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!

Dnes budu psát o mé vysněné práci.

Vzhledem k tomu, že opravdu miluji psaní je jasné, že bych chtěla být spisovatelkou. Neznám žádný lepší pocit než to, když mi někdo pochválí mé psaní a řekne, že mě v psaní bude vždy podporovat. Tímhle děkuji všem, kteří tohle dělají. Moc to pro mě znamená.
Když se na to, ale podívám tak, co chci studovat, jde samozřejmě také o psaní. Teď jsem chtěla změnit střední a jít na gympl s literárním zaměřením. Bohužel mi to nevyšlo, jelikož je moc málo lidí a nemohou otevřít ročník. Tak jsem na gymplu, který opravdu nesnáším, ale nevím, na co jiného bych moohla jít, když jiná škola s tvůrčím psaní není.
Až vylezu z gymplu, tak bych dále chtěla jít studovat žurnalistiku. Být novinářkou, nebo něčím něčím podobným. Nedokážu si představit nic lepšího, než studovat něco, co chci. Takže mám v plánu jít na Karlovu univerzitu. Uvidíme, jak to všechno dopadne a třeb ase mi splní sen a budu spisovatelkou.
Také mi napište, jestli studujete něco, co vás baví nebo naopak a čím byste chtěli v budoucnu být. Případně, jestli Vaše práce je podle vašich snů.

Nienna :)

Kateřina Petrusová - S hlavou v oblacích (pejru)

24. května 2015 v 16:01 | Nienna |  Recenze na knihy

S hlavou v oblacích pejru


Autor: Kateřina Petrusová
Kdy vydáno: 2013
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 119
Anotace: Když se Markéta vybourá v autě v jakémsi zapadákově a je nucena přečkat víkned ve společnosti velkého a děsivého Marvina, rozhodně nečeká, že se během dvou dnů do toho samého velkého a děsivého Marvina - vlastně Pavla - dokáže zamilovat. A když odjíždí, vůbec nečeká, že by Marvin mohl mít zájem o něco víc, než příjemný úlet. Ale po nějakém čase zjišťuje, že se jí velký zlý Marvin zapsal do života víc, než jedním úletem.

Mé hodnocení: Musím uznat, že se mi kniha ze začátku moc nelíbila a četla ji s přemlouváním sama sebe. Pak jsem se do knihy ale začetla a zjistila, že není tak špatná. Byla to příjemná oddechovka, ale neměla jsem nutkání číst ji neustále. Dokázala jsem od knihy úplně v pohodě odejít.

Proč jsem si vybrala právě tuhle knihu? Zaujaly mě především pozitivní recenze, které jsem našla snad na každém blogu.

Definuj knihu dvěma slovy (podstatné jméno, přídavné jméno). Zmatek, šílená

Definuj knihu slovesem nebo citoslovcem. Utíkat

Jakou postavou bys chtěla nebo nechtěla být? V tomhle případě bych asi nechtěla být žádná z postav. Ale rozhodně bych necjtěla být Markéta, hrozná hysterka.

Jedno pozitivum: Hezký oddechový příběh na páteční večer. A také to byla snad první kniha u které jsem se musela nahlas smát.

Jedno negativum: Občas mě hrozně iritovalo chování nějakých postav. Uječená Karla, hystericky trapná Markéta a schizofrenní Marvin.

Nienna :)

Day #5

22. května 2015 v 22:26 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Dnešní den z Blog challenge bude o filmu (filmech), které mám ráda. Na které se můžu koukat pořád dokola, a nikdy mě nebudou nudit.

První je Alenka v říši divů s Johnny Deppem. Ano, je to můj oblíbený film hlavně kvůli Deppovi v roli Kloboučníka. Jeho zelené čočky a šílené chování mě pokaždé dostane do kolen. Můžu si ho pouštět pořád a nikdy mě neomrzí. Vždycky jsem hlavně fandila Alence a Kloboučníkovi a na konci, když se loučili, se mi pokaždé chce strašně moc brečet. Další oblíbený film s Johnny Deppem je Karlík a továrna na čokoládu. Je to prostě strašně úžasný film a myslím, že nemusím psát víc.
Jako další film, který mě naprosto uchvátil je Stuck in love. Strašně moc se mi líbí, že tam jsou tři rozdílné příběhy lásky a je to o spisovatelích (samozřejmě!). Ono těch filmů s motivy spisovatelů je opravdu dost. Taky se mi třeba líbí Půlnoc v Paříži nebo Ruby Sparks, protože mají opravdu originální námět na film. Tyhle filmy mají svoje kouzlo.
Pak tady jsou filmy, které se mi líbí hlavně kvůli myšlenkám, které jsem tam našla. První je Dokonalý smysl. Tenhle filmy jsem viděla snad milionkrát a pořád mi připadá stejně nejvíc boží jako když jsem ho viděla poprvé. Film říslo dva je Amélie z Montmartru. Když jsem se na Amélii koukala poprvé celé dvě hodiny jsem seděla u počítače a nebyla schopná odějít nějak pryč. Byla to láska na první pohled.
A nakonec samozřejmě takové tradiční série jako jsou Piráti z Karibiku, Harry Potter, Hobit, Pán prstenů. To jsou prostě klasiky.

Nienna :)

Bylo nebylo #3

22. května 2015 v 22:02 | Nienna |  Bylo nebylo
Ahoj!
Vítám Vás u nového Bylo nebylo na knihu S hlavou v oblacích pejru. Více se o knížce dozvíte v následující recenzi.

Název: S hlavou v oblacích pejru
Autor: Kateřina Petrusová
Počet stran: 119
První věta: Vjela jsem do začátky a uprostřed silnice stál kůň.


Nienna :)

Day #4

21. května 2015 v 21:32 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Čtvrtý den z Blog challenge je o mé nejkrásnější dětské vzpomínce.

Do určité doby bylo mé dětství nádherné. Pak se hodně věcí změnilo a už všechno tak krásné nebylo. Bohužel většina mých dětských vzpomínek je nepříjemná. Šikana a problémy doma. Na malé dítě až moc. Ale ne všechny jsou zlé.
Jedna krásná vzpomínka z doby, kdy s námi taťka ještě bydlel. Měli jsme takovou zábavnou společnou hru plnou smíchu. Byli jsme spolu na posteli a taťka si kleknul na všechny čtyři. Vlezla jsem mu na záda a snažila se ho pevně držet, zatímco on se mě snažil shodit. Je to snad má nejkrásnější vzpomínka na dětství.
Další zážitek si nepamatuji, ale brácha a jeho kamarádi si to pamatují až moc dobře. Pokaždé mě to rozesměje. Když jsem byla malá, neměla jsem moc kamarádek. Mám staršího bráchu a kolem mě bydlí samí kluci. Takže jsem s nimi hrála jejich klučičí hry. Byly to takové hry, kdy jsme si vzali kuličkovky, rozdělili se na týmy a hráli proti sobě. A samozřejmě ta nejvtipnější vzpomínka je na chvíli, kdy mě někdo přivázal ke stromu. Jako malou nevinnou a neschopnou se bránit. Teď už se tomu musím smát, ale myslím, že v tu chvíli jsem hystericky brečela a prosila, aby mě pustili. Nemám tušení, jak tohle dopadlo, každopádně se z toho stal super příběh k vyprávění. Jsem ráda, že už mě brácha a jeho kamarádi ke stromu nepřivazují.

Nienna :)

Sylvain Reynard - Gabrielovo inferno

21. května 2015 v 16:26 | Nienna |  Recenze na knihy

Autor: Sylvain Reynard
Kdy vydáno: 2011
Originální název: Gabriel's Inferno
Český překlad: Hana Netušilová, Kristýna Vítková
Série: Hříšné odstíny vášně (1.)
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 560

Anotace: Profesor Gabriel je ve dne uznávaným specialistou na Danteho, v noci se změní na šelmu zmítanou erotickými touhami a téměř zvířecími pudy. Aby dostal vše, co chce, využívá svého neuvěřitelného šarmu a skvělého vzhledu, pod kterým se ovšem skrývá temná minulost a prázdnota. Pak se v jeho životě objeví studentka Julia a s ní i svádění, zakázaná láska a možná i vykoupení z Gabrielova osobního pekla.

Mé hodnocení: Kniha mě opravdu ohromila a ne jednou mi brala dech. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a nadšeně četla až do poslední stránky. Těším se, až si přečtu další díly.

Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Našla jsem si na nějakém blogu a zaujala mě anotací. Nikdy jsem knihu s tématikou učitele a studentky nečetla, tak jsem si řekla, že to zkusím a opravdu se mi velmi líbila.

Definuj knihu dvěma slovy. (příd. jm., podst. jm.)
změna, láska

Definuj knihu slovesem nebo citoslovcem.
zakázat

S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být?
Myslím, že každá dívka by chtěla být Julia a zažít pocit, že se kvůli ní chce nějaký muž změnit. Sice bych si nepřála zažít tu věc se Simonem, ale její povaha a vztah s Gabrielem by se mi líbil. Rozhodně bych nechtěla být Christina, protože jsem ji v knize naprosto nesnášela. Její chování mi přišlo odporné a občas jsem měla chuť ji přiškrtit.

Napiš jedno pozitivum.
Na knize se mi nejvíce líbil styl psaní. Naprosto mě autor vtáhl do děje a já jsem se od ní nemohla odtrhnout. Kniha byla plná emocí, které jsem prožívala s hlavními postavami. Do téhle knihy jsem se opravdu zamilovala.

Napiš jedno negativum.
Jediné, co mi vadilo, byla tloušťka. Když jsem ji někam tahala tak mi přišla její tloušťka opravdu nepraktická, ale s tím nejde nic udělat. Děj za to stál.

Nienna :)

Nemám nárok

19. května 2015 v 22:13 | Nienna |  Jednodílné příběhy
Občas jenom tak vzpomínám na všechno krásné. Stalo se toho tolik. Spoustu pro tebe možná nevýznamných pohledů a úsměvů. Mnoho slov a nekonečného smíchu. Dívání si do očí a omylných doteků. Nikdy jsem nepřišla na to, jestli pro tebe tyhle chvilky něco znamenaly nebo ti byly naprosto ukradené. Jestli jsem už paranoidní, nebo je v tvém chování ke mně opravdu něco jiného.
Jednou se mě někdo zeptal, proč tě mám tak ráda, proč tě miluji. Nikdy jsem nepřišla na pořádnou smysluplnou odpověď. Už poprvé, co jsem tě uviděla, jsem v tobě viděla něco jiného. Něco, co nemá nikdo jiný. Možná jiskření v tvých kaštanových očích nebo hřejivý úsměv. Tvoje moc pokaždé mi pomoci a zvednout náladu. Je s ní bohužel také spojena moc zničit mě, kdybys chtěl, jsi jediný, kdo by to mohl dokázat. Víš o mně i to, co jsem ti nikdy neřekla a přeci jsi všechno nějakým způsobem zjistil. Čteš mezi řádky. Pokaždé jsi poznal, kdy mi něco bylo, zajímal ses. Když potřebuji pomoct jsi to ty, komu mám chuť napsat nebo zavolat. Jsi jediný. Bohužel, nezvládnu ti už znova zavolat nebo napsat, nechci tě otravovat.
Poslední dobou, když se s tebou někde bavím, stojí mě opravdu hodně přemáhání nic ti neříct, nebo se tě nějak nedotknout. Chtěla bych ti říct, co všechno pro mě znamenáš. Jak moc mi pomáháš už jenom tím, že se na mě usměješ. Ráda bych ti ukázala, jak moc o tebe stojím. Aspoň trochu bych se zmínila o tom, jak mi dáváš pocit výjimečnosti. Bohužel ti to říct nemůžu, nikdy jsem neměla a ani nebudu mít nárok.
Chtěla bych od tebe aspoň slyšet, že mě máš rád. I když to opravdu bolí, neočekávám víc. Když se teď okolnosti znovu změnily, nemůžu očekávat vyjádření v blízké době. Možná ani nechci. Sice mě to zevnitř zabíjí, ale můžu žít v iluzi o něco déle. Iluzi, že všechno co se děje je opravdové. Že mě máš víc než jenom rád.