Červen 2015

#4 • Takhle to končí •

28. června 2015 v 18:56 | Nienna |  Citáty z knih
Ahoj!
Dnes Vám napíšu mé nejoblíbenější pasáže z knihy Takhle to končí. Recenzi najdete zde ( http://chciodzivotavic.blog.cz/1506/kathleen-macmahonova-takhle-to-konci)
Také bych se chtěla omluvit, za neaktivitu, ale konec roku byl náročný a já jsem nevěděla, kam dřív skončit. Přes prázdniny to všechno napravím. :)

  • Spojovala je bezmoc, kterou cítili tváří v tvář tomu, co bude třeba udělat.
  • And a little rain never hurt no one.
  • Brunovi se na první pohled zalíbila. Když o tom později přemýšlel, měl pocit, že ji miloval od první chvíle, co spatřil její obličej.
  • ,,No neříkej, že ti snad něco btání?"
    ,,Jenom strach ze smrti,"
  • Neměla sílu na někoho nového. Neměla sílu se na nic ptát ani odpovídat. Ani chuť a odvahu se někomu opět otevřít, odhalit sebe a svou minulost a předstírat, že je atraktivní, optimistická a neodolatelná.
  • Zachytil její pohled a podržel ho; jeho temné oči se při tom zaleskly. A tak tam ti dva seděli, dívali se na sebe a snažili se nesmát.
  • Čas od času ho potkává v samoobsluze a zdvořile spolu konverzují, zatímco jeho dvě děti sedí ve vozíku a čekají. Tehdy se ji chce umřít.
  • Addie nijak zvlášť netrápilo, že je pryč. Věděla, že s ním nemůže počítat, věděla, že nezvládl zkoušku. Jen se jí na to nikdo nezeptal.
    Nikoho nenapadlo se ptát, jestli ji to trápí.
  • Je to písnička, při které zapomínáte na všechny problémy a najednou zatoužíte žít.
  • Snad proto, že si připadá jako poškozené zboží? Cítí se stará a opotřebovaná, ubitá životem. Je jí teprve osmatřicet, ale jako by ji bylo před čtyřicet.
  • Co tě nezabije, to tě posílí. Každý to tvrdí, ale Addie tomu nevěří. Možná to pro někoho platí, ale ona to tak nevnímá. Vše, co se jí dosud stalo, ji jenom oslabuje. Jako kdyby se pod ní hroutilo lešení, na kterém se zuby nehty snaží udržet. Jako by se pod jejíma nohama bortil celý svět.
  • "…it ain't no sin, to beg lad you're alive."
  • Vztahy jako nekonečná jízda po dálnici: stále míjíte sjezd, až nakonec zastavíte u krajnice a jeden z vás vystoupí.
  • Děsila ji možnost, že její život zase bude jako před tím, než ho potkala.
  • Cítil, jak se mu do žil opět vlévá život. Ještě v něm nějaký je, uvědomil si. Ještě je v něm dost života.
  • Jediná členka klubu s názvem "Všichni ostatní mi můžou políbit prdel".
  • "Já ještě nevím, jak to skončí, zatím ne. A i kdybych to vědě, neřekl bych ti to. Dobrý spisovatel nikdy předem neodhalí konec příběhu.
  • Od samého začátku to byl milostný příběh.
  • Nikdy si nedovedla představit, že by na ní někomu mohlo tolik záležet. Vytušit, na co myslí, prožívat s ní i ty nejintimnější myšlenky. Tolik to na ni zapůsobilo.
  • Ale to neznamená, že ji nemiloval. Miloval ji, jenom neví, co si se vší tou láskou teď má počít.
  • Jako vášnivá čtenářka za vším hledá nějaký příběh.
  • Hlavou se mu honilo tolik myšlenek; nebyl v nich žádný řád. Bál se, že se vytratí dřív, než si je zapíše.
  • "Ať už budeme dělat cokoli, hlavně proboha nepřestávejte se sexem, ten je zdravý!"
  • "Prostě mám ráda depresivní hudbu," řekla. "Zjistila jsem, že mi to dělá dobře. Vlastně mě to vždycky docela rozveselí."
  • Byla to pitomá tragédie se smutným začátkem, smutným prostředkem i smutným koncem.
  • Celý život matka Brunovi říkala, že lásku pozná, až se objeví. A Bruno si myslel, že to znamená, že láska si ho najde, že ho srazí k zemi a on o ní ani na okamžik nezapochybuje. Léta žil svůj život a čekal, až se před ním objeví jako blesk z čistého nebe. Ten ale nikdy nepřišel.
  • Ona spřízněnost, kterou cítí, pochází z budoucnosti, ne z minulosti.
  • "Jsem vášnivá čtenářka. Všechno je to jenom o schopnosti pochopit podstatu příběhu."
  • Snažila se nemyslet na nic, jen plně prožívat tento jediný moment.
  • Aniž by si uvědomil, co dělá, svou lásku zakryl závojem.
  • Cesta do pekla byla dlážděna dobrými úmysly.

Udělala jsem si radost #3

23. června 2015 v 22:28 | Nienna |  Čím jsem si udělala radost
Ahoj!

Jelikož jsem teď byla na víkend v Praze u sestřenky a obě milujeme knihy, vydali jsme se na nákup do Levných knih. A samozřejmě, nemohla jsem odejít s prázdnou, takže se mi nashromáždilo nových 7 knih. Potom jsem dostala 2 další knížky jako dárek. Prázdniny budou dlouhé a já mám o 9 knih více.

První kniha je Karanténa: Samotáři od Lexe Thomase. Mám hrozně ráda knížky s takovou tématikou, takže jsem nemohla odolat, když jsem ji viděla.


Další kniha je Jak (ne)přežít konec světa 21. 12. 2012 aneb Vyžírkové zániku od Martina Komárka.


Opravdu mě zaujala kniha Tajný deník - Otevřená zpověď luxusní prostitutky od Madam Camilly. Nikdy jsem nic takového neviděla, takže mě zajímá, jaké to bude.


Už delší dobu jsem koukala na V zajetí krásy od Chris Manby.


Dále jsem často četla někde o knize Odveď mě domů od Julie Kibler.


Anotací mě zaujala kniha Plavat se žraloky od Claire Bidwell Smith.


Protože už delší dobu jsem si chtěla pořídit nějakou anglickou knihu, vybrala jsem si knihu od Sarah Bryant Serendipity.



Nakonec, dvě knihy, které jsem dostala, jsou od mého nejoblíbenějšího spisovatele Johna Greena a první se jmenuje Příliš mnoho Kateřin.


A druhá se jmenuje Papírová města­.


Nienna :)


Sylvain Reynard - Gabrielovo inferno

17. června 2015 v 16:12 | Nienna |  Recenze na knihy
Autor: Sylvain Reynard
Originální název: Gabriel's Rapture
Série: Hříšné odstíny vášně (2.)
Vydáno: 2012
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 557
Anotace: Gabriel Emerson, profesor středověké literatury a odborník na Danta, napravený hříšník, jenž nalezl smysl svého života - milovanou Beatrice. Julia Mitchelová - magisterská studentka, která konečně našla své štěstí i ztracené sebevědomí. A jedna společná minulost, ne tak úplně podle pravidel.
Žárlivost ruku v ruce se závistí, třetím ze sedmi smrtelných hříchů, připravují na pozadí svou pomstu. Vydrží křehký vztah Gabriela a Julianne tuto těžkou zkoušku? Dokážou oba projít Očistcem, aby mohli vzápětí vstoupit do Ráje? Udrží si Julia svůj sen jít na prestižní Harvardskou univerzitu a její milovaný svou dobrou pověst a práci?
Ta dívka, nyní se skutečná a okouzlující, mu nedává jinou možnost...

Mé hodnocení: Čekala jsem, že se mi druhý díl nebude líbit tolik jako první, ale omyl. Líbil se mi ještě více. Nádherně napsaná kniha.

Proč jsem si vybrala tuto knihu? Protože jsem četla první díl, do kterého jsem se naprosto zamilovala.

Definuj knihu dvěma slovy. Učitel, zakázané.

Definuj knihu slovesem nebo citoslovcem. Smutně

Jakou postavou by jsi chtěla nebo nechtěla být? Stejně jako v prvním díle, jsem měla hodně ráda Julii, i když se hrozně trápila a po tom bych opravdu netoužila.

Pozitivum. Úžasný styl psaní.

Negativum. Tíha knihy, když jsem ji tahala do školy.


A co na knihu říkáte Vy?
Podpořte mé facebookové stránky :)
www.facebook.com/ChciOdZivotaVic
Nienna :)



Červnová návštěva

15. června 2015 v 20:15 | Nienna |  Návštěva v knihovně
Ahoj!

Opět jsem navštívila knihovnu. Šla jsem tam s úmyslem půjčit si maximálně čtyři knihy, ale znova se to lehce zvrtlo. A nakonec jsem si teda z knihovny odnesla osm knih.


První kniha je Světlo mezi oceány od M. L. Stedmanové.

Kniha mě především zaujala obálkou, protože ta se opravdu povedla. Dále mě také zaujala anotace a citát na zadní straně, který zní "Dobro a zlo můžou být jako dva hadi zapletení do sebe tak, že je od sebe nerozeznáš, dokud je oba nezastřelíš, a pak už je pozdě." Ale nejvíce mě kniha zaujala obálkou. Od této autorky jsem ještě nic nečetla, ani jsem o ní neslyšela, takže jsem na to zvědavá. Na knihu se těším a jsem zvědavá, jestli mě zaujme obsah tak, jako obálka.

Druhá kniha je Sto jmen od Cecelie Ahernové.

Po téhle knížce jsem si vzala proto, že mě zaujalo to, co je napsané zezadu. Nejvíce "Sto jmen, sto lidí, sto osudů…". Na první pohled se mi líbila obálka, která je na jednu stranu obyčejná, ale na druhou stranu se mi něčím hrozně moc líbí. Od téhle autorky jsem už pár knih četla a moc se mi líbí její styl psaní. Doufám, že mě ani tentokrát autorka nezklame.

Dále je tady kniha Bez naděje od Colleen Hooverové.

Protože jsem už u hodně knižních blogerů/youtuberů našla tuhle knihu, rozhodla jsem si ji také půjčit. Nejvíce mě zaujal zase nápis ,,Je lepší zjistit pravdu, nebo věřit lžím?" Také se mi hodně líbí obálka. Od autorky jsem nic nečetla, ale jsem na ni zvědavá. Na knihu se těším hodně, protože jsem na ni slýchala jenom samé pozitivní recenze.

Samozřejmě jsem si musela půjčit i druhý díl Ztracená naděje také od Colleen Hooverové.

A půjčila jsem si ji ze stejného důvodu jako první díl.

Další kniha je Roztomilé malé lhářky, které napsala Sara Shepardová.

Tuhle knížku jsem už jednou četla, ale nic moc si z toho nepamatuji a hlavně jsem v tom potom nepokračovala. Koukám se na seriál, který naprosto miluju. Nejvíce se mi líbí filmová obálka, kde jsou všechny dívky. Jak už jsem psala, jednou jsem tohle už četla, takže autorku trochu znám. Na knihu se hodně těším, protože si chci přečíst i následující díly.

Pak jsem si ještě půjčila knihu od Grégoire Delacourte Na první pohled.
O téhle knížce jsem už taky někde četla, ale v knihovně jsem ji vzala jenom proto, že mně prostě padla do oka a tak jsem ji popadla a šla. Hrozně se mi líbí obálka knihy a vzhled uvnitř knihy. Od autora jsem nikdy nečetla, takže jsem na to více než zvědavá.

Předposlední kniha je Esej o tragédii od Elizabeth Labanové.

Věc, která mě přinutila si knihu půjčit, byl název, který se mi hrozně líbil. Taky jsem o ni už něco četla a slyšela pozitivní recenze. Hodně se mi líbí obálka, která je jednoduchá, ale přesto krásná. Od autorky jsem nic nečetla, takže to znovu bude premiéra.

Poslední kniha je od Nicholase Sparkse Talisman.

Půjčila jsem si ji hlavně proto, že Sparks je můj nejoblíbenější autor a jeho knihu upřímně miluji. Líbí se mi obálka, která je zajímavě udělaná. Nicholas Sparks je pro mě naprosto ten nejlepší autor a knížky, která jsem zatím od něj četla mě dohnaly k slzám. Na tuhle knížku se těším snad úplně nejvíce.

Tak tohle by bylo z červnové návštěvy v knihovně vše.

Nienna :)

Ráj za mořem

13. června 2015 v 17:23 | Nienna |  Jednodílné příběhy
Stála jsem na letišti a koukala na Gabriela. Nemohla jsem uvěřit tomu, že spolu opravdu letíme do Anglie. Letěli jsme tam spolu v rámci jedné mojí soutěže. Byl to týdenní kurz psaní a já jsem tam samozřejmě nemohla letět sama. Jel se mnou, protože to byl můj nejbližší kamarád a ano, byla jsem do něj zamilovaná. Bohužel bylo kolem nás spoustu nepříznivých okolností, a i když on se ke mně opravdu měl, z různých důvodů jsme spolu být prostě nemohli.
Posadila jsem se vedle něj a usmála se. Věděla jsem, že je rád, že jede se mnou. Když jsem mu výlet do Anglie poprvé navrhla, byl naprosto nadšený. Řekl, že bude super, když sami spolu strávíme celý týden a ještě k tomu v zemi, kterou miluji. Často jsem mu o Anglii vyprávěla. Častokrát jsme žertovali, že si spolu do Anglie uděláme výlet, až dostuduji. A náš sen se stal skutečností. Čekáme spolu na letadlo do Anglie. Na obrazovce se ukázal nápis, že brána je otevřena.
"Jsi připravená?"
"Jsem." Zhluboka jsem se nadechla a šli jsme k bráně. Ani jeden z nás nic neříkal. Napětí mezi námi viselo a oba jsme přemýšleli nad věcí, že tenhle týden neplatí žádná pravidla a zákazy. Můžeme si dělat, co chceme. Naprosto všechno. I milovat jeden druhého.
Gabriel šel přede mnou. Podal letušce pas s letenkou a ona se na něj usmála a popřála mu šťastný let. Mně udělala to samé, ale neměla už tak rozzářený úsměv. Chápala jsem to, Gabrielovi oči dokázaly nádherně rozesmát každou dívku. Procházeli jsme spolu beze slov tunelem a mně přišlo, jako bych opouštěla svůj nynější život a začínala úplně nový, s Gabrielem po boku. Lepší pocit jsem hodně dlouho neměla.
Posadila jsem se a mě začala přemáhat nervozita. Bylo to poprvé, co jsem letěla letadlem a po všech katastrofických filmech, co jsem viděla, jsem byla lehce vystrašená.
"Ty se bojíš?" zeptal se mě škádlivým tónem. Věděl, že se bojím. A hrozně mě tím škádlil. Ale teď, když jsem kývla, zachoval se jinak. Posunul se blíže ke mně a obejmul mě se slovy: "Nemusíš se bát. Jsem tady s tebou." Usmála jsem se. Právě pro tyhle maličkosti jsem ho milovala. Když jsem se bála a on mě objal. Když jsem byla smutná a on i bez toho aniž bych něco říkala, poznal, že nejsem v pořádku. Znal mě už tak dlouho, že poznal snad všechno. Věřila jsem i tomu, že na mně poznal, že pro mě není jenom kamarád. Tak, jako já to poznala na něm.
Jeho objetí mi bylo tak strašně příjemné, nechtěla jsem, aby mě někdy pustil. Byly to ty nejkrásnější okamžiky, když jsem měla hlavu na jeho rameni a vdechovala jeho vůni. Všechno to, co se dělo, bylo neuvěřitelné. A věděla jsem, že následující týden toho bude plný.
Propletl si prsty s mými a já se lehce zachvěla. Podívala jsem se mu do očí a dočkala se jemného pohlazení po tváři a našeho prvního sladkého polibku. Nechtěla jsem, aby tenhle týden někdy skončil. Nemohl skončit.

Nienna :)

#17 • škola • u studánky • můj svět •

10. června 2015 v 20:23 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Dnešní článek bude o místě, kde se cítím nejšťastnější.
Když nad tím tak přemýšlím, tak nemám žádné pevně dané místo, kde jsem pokaždé šťastná. Spíš to mám vždy spojené s někým. Podle toho, kde s ním zrovna jsem, tak tam se cítím nejšťastnější. Nejčastěji to teda je ve škole, protože ve škole trávím nejvíc času. Další místo, kde se cítím většinou krásně je bazén v Žamberku. Protože když jsem tam byla o víkendu s kamarádkou, bylo to strašně super. Už jsme to trochu brali jako prázdniny, ale byl to prostě úžasný víkend. Pak místo, kam moc nechodím, ale když tam jdu, tak mě to zaručeně nabije pozitivní náladou. Je to jedno místo blízko našeho baráku v lese u takové studánky. Je to tam opravdu uklidňující a já tam pokaždé přijdu na jiné hezké myšlenky.
Nevím, jestli se to takhle dá brát, ale ještě místo, kde jsem opravdu šťastná je v mých povídkách. Myslím to tak, že když píšu nějaký příběh vždy se naprosto ponořím do děje a přijde mi, jako bych ve svém příběhu opravdu žila. Nebo když si čtu nějakou dobrou knížku, která mě naprosto pohltí.

A co Vy? Jaké je Vaše nejšťastnější místo?

Nienna J

#16 • celou noc vzhůru • závislost •

9. června 2015 v 11:12 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Dnešní článek bude o tom, kdy a proč jsem začala blogovat.

Už dlouho před tím, než jsem s blogem začala, jsem o tom přemýšlela. Před blogem, který mám teď jsem jich už několik měla, ale nikdy mně to nevydrželo déle než pár měsíců. A když jsem jednou celou noc nemohla spát, rozhodla jsem se, konečně si založit blog.
Žádný konkrétní důvod k tomu nemám. Jenom mě blogování strašně moc baví. Miluju knihy, miluju psaní a miluju psát o knihách, takže tohle je asi můj důvod.
Doufám, že mi tenhle blog vydrží. Blogování je takový příjemný odpočinek od stresu, který se v poslední době víc a víc hromadí.

A proč jste s blogem začali Vy?
Nienna :)

Řekni, kdo jsi

8. června 2015 v 21:11 | Nienna |  Jednodílné příběhy
Stála jsem snad už půl hodiny před zrcadlem a kontrolovala svůj vzhled. Šly jsme s kamarádkou na ples. Chodily jsme na něj každý rok a letošní téma byly masky. Koupila jsem si černou masku se stříbrnými detaily a cítila jsem se v ní opravdu skvěle. Nebylo mě poznat a to byl bod, který jsem chtěla splnit. Jelikož mít možnost celý večer být jako jiný člověk, je úžasná. Zazvonil zvonek, tak jsem popadla psaníčko, obula boty a šla za Kristin. Vydali jsme se na autobus, který nás měl odvézt až k místu konání. Začaly jsme potkávat spoustu lidí v maskách a jenom malou část z nich jsem poznala.
Nastoupily jsme do autobusu, kde nás nějací kluci v maskách pustili sednout. Byla jsem za to ráda, protože půl hodiny stát v autobuse na deseticentimetrových podpatkách bych asi nezvládla. Neustále jsem se musela rozhlížet, jestli je tady Gabriel. Věděla jsem, že jeho bych poznala. Měl totiž naprosto dokonalé oči, které bych poznala kdykoliv. Chtěla jsem si s ním dnešní večer zatančit, ale nechci, aby mě poznal. Když se mě ptal, řekla jsem, že na ples nejdu. Vypadal tak smutně a neustále mě přemlouval. Byl jedním z pořadatelů, takže tam určitě bude, aspoň jsem doufala, že přijde.
Cesta utekla rychleji, než jsem čekala a než jsem se nadála, stála jsem před kulturákem. Nadechla jsem se a vstoupili jsme dovnitř. Vevnitř to vypadalo naprosto úchvatně. Jediné, co tam dodávalo světlo, byly světla u pódia a u každého stolu byly pověšená světýlka, která se věší o Vánocích na stromeček. Atmosféra sálu byla kouzelná.
Kamarádka se posadila ke stolu a já jsem šla na bar nám pro pití. Za barem byla jedna holka ze staršího ročníku. Poznala jsem ji, protože jako jediná v sále neměla masku.
"Dvě tullamorky s colou, prosím." Usmála se a kývla. Podala mi dva kelímky a odešla jsem. U našeho stolu seděl už nějaký kluk a Kristin se s ním opravdu vášnivě bavila. Bylo mi jasné, koho se dneska pokusí sbalit. Přisedla jsem si a kluk se na mě podíval. Nedokázala jsem poznat, kdo to je. Odpověděl mi na pozdrav a dál se věnoval Kristin. Nevšímala jsem si toho, že dělají jako bych tady vůbec nebyla a rozhlížela se kolem. Hledala jsem Gabriela, zatím neúspěšně.
Na pódium vystoupili dva kluci a sál utichl. "Ahoj všichni, chtěli jsme vás uvítat na maskovém plese. Slogan pro dnešní rok zní Na jeden večer jiným člověkem. Doufám, že si dnešní večer všichni užijete. Bavte se!" hned jak odešli z pódia, v sále začala hrát hudba. Parket se okamžitě zaplnil a Kristin odešla s neznámým klukem a já tam zůstala sedět sama. Vzala jsem si psaníčko a šla ven na kouřovou.
Když jsem stála venku, všimla jsem si, že neustále chodí nový lidé. Holky v různých maskách a princeznovských šatech a kluci v galantních maskách a obleku. Většinou všichni chodili po skupinkách. Jenom málo lidí chodilo po jednom. Viděla jsem tak tři kluky, že šli sami. A jeden z nich mi hrozně připomínal Gabriela. Bohužel jsem neviděla jeho oči, podle kterých bych ho mohla identifikovat. Ale sázela bych na to, že to Gabriel byl. Usmála jsem se a znova jsem šla do tepla, protože venku už začínalo být chladno.
U stolu už seděla jenom Kristin a ten záhadný kluk s ní nebyl. Šla jsem za ní. "Peter mi šel pro pití, je fakt sladkej." Usmála jsem se na ní a byla ráda, že je šťastná. Hrozně moc jsem ji to přála. Zasloužila si pořádný kus štěstí. DJ tam pustil ploužák a pro Kristin přišel Peter. Podívala se na mě, jestli mě to nevadí a já kývla ať si jsou zatancovat. Protože jsem měla už skoro dopito, šla jsem na bar. V tu chvíli jsem ho poznala. Ano, byl tam Gabriel. Postavila jsem se vedle něho a objednala si další tullamorku s colou.
"A platím to já!" řekl Gabriel, aniž by věděl, že pozval právě mně.
"Co tady sedíš tak sám?"
"Čekám, až přijde nějaká krásná neznámá, abych si s ní mohl zatančit ploužák. Smím prosit?" v tuhle chvíli jsem byla strašně ráda, že mám masku, protože jsem musela být celá rudá. Odložila jsem pití na stůl a Gabriel mi nabídl rámě. Obejmul mě a pomalu jsme začali tančit. Bylo to dokonalé.
"Já tě znám." Řekl jemně a pohladil mě po tváři. Cukla jsem sebou, nechtěla jsem, aby mě poznal.
"Ale to je blbost, ona tady není."
"Kdo?"
"Jedna kouzelná dívka, na kterou nemůžu přestat myslet. Máte podobné oči." Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším.
Píseň sice přestala hrát, ale on mě nepouštěl. Tančili jsme dál. Druhou písní náš tanec neskončil. Nebylo to jenom o tanci. Povídali jsme si, smáli jsme se. Řešili jsme všechno možné a na chvilku jsem opravdu chtěla odkrýt masku, ale neudělala jsem to, zkazilo by to kouzlo okamžiku.
"Jsi úžasná, víš to?" znova mě pohladil po tváři a jí už očekávala polibek. Nakonec ale uhnul pohledem. Navrhl, že si můžeme jít sednout do zahrady. Ruku v ruce jsme odešli z parketu. Posadili jsme se na lavičku a začali se bavit o všem možném. Pokaždé jsem obdivovala jeho inteligenci a porozumění. Po chvilce mi přišla zpráva od kamarádky, že jde k Peterovi a nemám na ni čekat.
"Asi už půjdu."
"Můžu tě doprovodit?" kývla jsem. Přesně tohle jsem chtěla od něj slyšet.
Protože jsme šli přes všechny možné zkratky, cesta trvala jenom půl hodiny. Nikdy mezi námi nebylo trapné ticho, bylo to tak dokonalé. Nechápala jsem, jak je možné, že spolu dokážeme řešit naprosto všechno. Když jsem uviděla barák, kde bydlím, zastavila jsem se.
"Děkuji ti za doprovod."
"Za nic. Řekni mi, kdo ji, prosím." Koukal se mi do očí a mně už bylo jasné, že ví, kdo jsem. Pomalu jsem si začala sundávat masku a on netrpělivě čekal.

"Věděl jsem, že jsi to ty, Vicky. Tyhle nádherné oči máš jenom ty." A poprvé za celý večer neuhnul pohledem a políbil mě.

#15 • přijímačky • tanec •

8. června 2015 v 19:58 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!

Dnešní článek bude o mém největším úspěchu.
V poslední době je můj největší úspěch to, že jsem celkem slušně udělala přijímačky. Bohužel na svou vysněnou školu nejdu, protože mají málo lidí na to, aby otevřeli prvák, ale úspěch je, že jsem se dostala.
Další úspěchy, kterých si hrozně vážím, jsou medaile za tanec. Strašně dlouho jsem tančila. Nejdříve v Horských Myších a potom v Neonu. Hrozně mě mrzí, že jsem skončila, ale mám v plánu začít tancovat znovu.

Jinak žádný velký úspěch nemám. To, že se už pátým rokem držím na gymplu, neberu jako úspěch, ale spíš jako prokletí, protože tuhle školu opravdu nenávidím, nebo spíše ty lidé v ní.

A jaké jsou Vaše největší úspěchy?
Nienna :)

Kathleen MacMahonová - Takhle to končí

8. června 2015 v 19:51 | Nienna |  Recenze na knihy
Autor: Kathleen MacMahonová
Originální název: This Is How It Ends
Kdy vydáno: Londýn, 2012
Nakladatelství: Euromedia
Počet stran: 317
Anotace: Dublin 2008. Američan Bruno právě přišel o práci u Lehman Brothers, a tak se rozhodne splnit dávný slib a navštívit Irsko, otcovu rodnou zem, aby zde pátral po kořenech své rodiny. Addie, architektka na volné noze, se stará o nemocného otce a doslova "přežívá" den za dnem. Jedinou radost jí je její nerozlučná kamarádka, fenka Lola. Seznámení hlavních hrdinů, osamělých bytostí, kteří nevěří, že je v budoucnu ještě čeká něco hezkého, oběma odkryje dosud nepoznané krásy života, jež jim dají sílu konečně vykročit za svým životním snem, ale také čelit jakýmkoliv překážkám. Emotivní příběh o síle lásky, dávající naději, i okouzlujících okamžicích všednodennosti, na něž je v pěně dní až příliš jednoduché zapomenout.

Mé hodnocení: Tahle kniha mě nějak extra neuchvátila. Nebyla špatná, ale čekala jsem od toho více. Jediné, co se mi opravdu hodně líbilo, byl konec.

Proč jsem si vybrala tuhle knihu? Vybrala jsem si ji, protože se mi hrozně líbila slova na obálce "Příběh lásky, kterou nikdo nečekal. Příběh lásky, které změnila život."

Definuj knihu dvěma slovy. Láska, smrt

Definuj knihu slovesem nebo citoslovcem. Plakat

Jakou postavou bys chtěla nebo nechtěla být? Nenašla jsem žádnou postavu, kterou bych chtěla být. Ale nechtěla bych být Dellou, protože ona to podle mě má opravdu těžké.

Jedno pozitivum. Nečekaný konec, který mě dojal.


Jedno negativum. Občas mě štvalo, jak se Addie chová.

Přidejte se k mé stránce také na facebooku :) https://www.facebook.com/ChciOdZivotaVic
Nienna :)

Bylo nebylo #5

8. června 2015 v 19:40 | Nienna |  Bylo nebylo
Autor: Sylvain Reynard
Název: Gabrielův očistec
Originální název: Gabriel's Rapture
Počet stran: 555
První věta: Profesor Gabriel Emerson seděl nahý na posteli a četl florentské noviny La Nazione.


Nienna :)

#14 • úžasná podle Kačitky • miluji ji •

3. června 2015 v 23:42 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Dnešní článek je 10 věcí, které mě dělají úžasnou.

Protože na sobě nedokážu najít 10 úžasných věcí, poprosila jsem kamarádku aby mě jich pár napsala. Takže Kači, moc ti děkuji! Hrozně mě to potěšilo.
  • Osobnost sama o sobě
  • Srdce
  • Způsob myšlení
  • Vždy být na daném místě pro lidi, kteří tě potřebují
  • Nejlepší člověk
  • Schopnost dosahovat svých snů
  • Nevzdávat to
  • Mluvit pravdu (i když bolí) - to pro okolí hodně znamená... dnes moc lidí pravdu nemluví
  • Jsi silná
  • Jdeš do tvých věcí naplno
  • Píšeš jako spisovatelka
  • Vystihuješ věci kolem sebe tak, jak doopravdy jsou
  • Umíš se odvázat
  • Srandu uděláš vždy
  • Umíš rozveselit lidi a přivést je na jiné myšlenky
  • Věříš snům
  • Světlé chvíle jsou podle tebe i tam, kde je temno
  • Jsi úžasná osobnost sama o sobě

Musím uznat, že když jsem to četla, chtělo se mi brečet dojetím, protože mě to hrozně potěšilo. Kačitko, jsi ta nejlepší z nejlepších a moje spřízněná duše! ♥

Nienna :)

#13 • žádné pomůcky do školy • spousta propisek •

2. června 2015 v 21:17 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Dnešní článek je o tom, co mám ve své tašce.

Dnes jsem měla takový ten pytel na záda od značky Vans, který normálně nenosím do školy, protože nosím notebook, ale dneska jsme toho moc neměli, takže jsem se rozhodla si ho vzít. Jsem tam všechny věci, které nosím do školy. A upřímně, moc jich teda není.


Dále je náhled do tašky. Není tam žádná postranní kapsa, takže to mám všechno naházené u sebe. Takže na to můžu svést i ten bordel v tašce.


První tři věci, které v tašce mám je peněženka, koupená někde na pouti. Mám ji asi už dva roky a uvnitř se mi lehce trhá, takže si budu muset pořídit novou. Pak u sebe neustále nosím ibalgin, protože hodně trpím na bolest hlavy. A jako správná spisovatelka u sebe neustále nosím propisku, protože, co kdyby mě napadl nějaký grandiózní nápad a já u sebe zrovna neměla propisku?!


Dále u sebe nosím kapesníčky, asi jako každý člověk. Klíče, kde mám spoustu přívěšků, abych je v tašce pokaždé lépe našla a nakonec zapalovač, protože mám strach, že ztroskotáme na pustém ostrově a já nebudu umět rozdělat oheň.


Potom u sebe neustále nosím diář, protože si do něj musím psát úplně všechno a co si nezapíšu, tak na to zaručeně zapomenu. Vždycky u sebe nosím knížku, kterou právě čtu, protože třeba během hodiny informatiky je to opravdu nezbytná pomůcka a dále další propisky a zvýrazňovač.



Aby se také neřeklo, že u sebe nenosím žádné učení tak dnes jsem měla učebnici do němčiny, kterou bych nejradši spálila a svůj blok, kde mám napsané úplně všechno. Mám tam jak příběhy, tak příspěvky na blog tak i nějaké zápisky do školy.


A poslední věci, které jsem našla v mé tašce je můj oblíbený (a vlastně i jediný) pudr od Avonu, pak tam mám balzám na rty od Dermacollu s příchutí Aloe Vera a musím říct, že strašně krásně voní a já jsem se do něj naprosto zamilovala. Teď jsem sebou ještě začala nosit korektor proti akné od Avonu. Je to clearskin blemish clearing a zatím o tom nemůžu napsat nic víc neř to, že to krásně voní. A protože propisek není nikdy dost, nosím sebou ještě lihovky, černou propisku a tužku.


Teď jsem si ještě uvědomila, že sebou nosím ještě telefon a sluchátka, ale ty jsem měla hozené na stole a zapomněla jsem je vyfotit, takže je tam nemám, ale jinak je sebou nosím neustále, protože hodně poslouchám písničky.

A co nosíte ve své tašce Vy?
Nienna :)

• Fb stránky •

1. června 2015 v 21:27 | Nienna
Ahoj!
Tak jsem se rozhodla založit si facebookové stránky :)
Budu tam psát, co chystám za články a tak dále :)
Budu určitě ráda, když se tam všichni přidáte :)
https://www.facebook.com/ChciOdZivotaVic

Chtěla jsem Vám také poděkovat za všechny milé komentáře a pro mě nečekaně vysokou návštěvnost!
Jste úžasní!

Nienna :)

• Co nás dělí od sebe? •

1. června 2015 v 19:56 | Nienna |  Jednodílné příběhy
Jediné, co nás od sebe dělí, je realita. Občas jsem měla pocit, že mezi námi něco je. Že jiskřenív tvých očích je opravdové. Úsměv je jiný, než tvé úsměvy na jiné slečny. Jenomže potom jsem přišla domů a začala přemýšlet. Nemůže být pravda všechno, co se mzi námi děje. Všechno tak krásné, všechno tak nereálné.
Od doby, co jsem tě poznala jsem strašně ráda začala snít. Sen je totiž jediná možnost, jak opravdu být s tebou. Sen je místo, kde tě můžu chytit za ruku a políbit. Libovolně obejmout a nemít z toho strach. Každou noc o tobě snít a ty o mých snech ani netušíš.
Tak zavírám oči a pokládám se do temnoty. Temnota se za chvilku mění a já s tebou ležím na posteli. Objímáš mě a šeptáš mi, ať tě už nikdy nepouštím. Slibuji ti, že tě nikdy nepustím, že tě miluji. Povídáme si dlouhé hodiny a nikdy nám nedojde téma ke konverzaci. Hodiny plné smíchu a upřímného štěstí.
Ale po chvilce všechno začne mizet. Pevně se tě držím. Tečou mi slzy, nechci od tebe odejít. Nechci tě pouštět. Utíráš mi slzy a šeptáš mi, že si mě znova najdeš, že nemusím mít strach. Nestihnu ti nic říct, s posledním polibkem mizíš. Probudila jsem se.
Natahuji se po prázdném místě vedle sebe. Proč tam nejsi. Chci ti zavolat a všechno ti říct, ale neudělám to. Nikdy nemám sílu na to všechno říct. Tvoje odpověď by mě mohla zničit. A já se bojím. Tak strašně se bojím.

#12 • ignorace • osudové chyby •

1. června 2015 v 18:33 | Nienna |  31 Blog Challenge
Ahoj!
Dnesak budu psát o věcech, které mě mrzí.

Jelikož se v tomhle trochu řídím citátem ,,Nikdy ničeho nelituj, protože v tu chvíli jsi to udělat chtěla." tak moc takových věcí není. Především nejvíce lituji věcí, které jsem nikdy neudělala. Lituji všech chvil, kdy jsem chtěla něco udělat, ale hlava mi nakonec řekla, ať nic takového nedělám. Pro mě to byly osudové chyby. Pak mě ještě mrzí, když někomu chci něco strašně říct, ale z nějakých důvodů nemůžu. Poslední dobou to pociťuji a věřte mi, že není nic horšího.
Další věc, která mě hrozně moc mrzí je, že mám spoustu lidí, které mám ráda, ale oni už dělají, jako kdybychom se neznali. Po neustálé ignoraci, kdy jsem se snažia navázat znovu nějaký kontakt, jsem to vzdala. Občas mě to opravdu strašně mrzí, ale když se snažím a dostávám jenom nezájem, tak to nemá smysl. Ve svém životě nepotřebuji nikoho, kdo nepotřebuje mě.

A co Vy? Jaká je věc, které v životě litujete nejvíce?
Nienna :)