Ráj za mořem

13. června 2015 v 17:23 | Nienna |  Jednodílné příběhy
Stála jsem na letišti a koukala na Gabriela. Nemohla jsem uvěřit tomu, že spolu opravdu letíme do Anglie. Letěli jsme tam spolu v rámci jedné mojí soutěže. Byl to týdenní kurz psaní a já jsem tam samozřejmě nemohla letět sama. Jel se mnou, protože to byl můj nejbližší kamarád a ano, byla jsem do něj zamilovaná. Bohužel bylo kolem nás spoustu nepříznivých okolností, a i když on se ke mně opravdu měl, z různých důvodů jsme spolu být prostě nemohli.
Posadila jsem se vedle něj a usmála se. Věděla jsem, že je rád, že jede se mnou. Když jsem mu výlet do Anglie poprvé navrhla, byl naprosto nadšený. Řekl, že bude super, když sami spolu strávíme celý týden a ještě k tomu v zemi, kterou miluji. Často jsem mu o Anglii vyprávěla. Častokrát jsme žertovali, že si spolu do Anglie uděláme výlet, až dostuduji. A náš sen se stal skutečností. Čekáme spolu na letadlo do Anglie. Na obrazovce se ukázal nápis, že brána je otevřena.
"Jsi připravená?"
"Jsem." Zhluboka jsem se nadechla a šli jsme k bráně. Ani jeden z nás nic neříkal. Napětí mezi námi viselo a oba jsme přemýšleli nad věcí, že tenhle týden neplatí žádná pravidla a zákazy. Můžeme si dělat, co chceme. Naprosto všechno. I milovat jeden druhého.
Gabriel šel přede mnou. Podal letušce pas s letenkou a ona se na něj usmála a popřála mu šťastný let. Mně udělala to samé, ale neměla už tak rozzářený úsměv. Chápala jsem to, Gabrielovi oči dokázaly nádherně rozesmát každou dívku. Procházeli jsme spolu beze slov tunelem a mně přišlo, jako bych opouštěla svůj nynější život a začínala úplně nový, s Gabrielem po boku. Lepší pocit jsem hodně dlouho neměla.
Posadila jsem se a mě začala přemáhat nervozita. Bylo to poprvé, co jsem letěla letadlem a po všech katastrofických filmech, co jsem viděla, jsem byla lehce vystrašená.
"Ty se bojíš?" zeptal se mě škádlivým tónem. Věděl, že se bojím. A hrozně mě tím škádlil. Ale teď, když jsem kývla, zachoval se jinak. Posunul se blíže ke mně a obejmul mě se slovy: "Nemusíš se bát. Jsem tady s tebou." Usmála jsem se. Právě pro tyhle maličkosti jsem ho milovala. Když jsem se bála a on mě objal. Když jsem byla smutná a on i bez toho aniž bych něco říkala, poznal, že nejsem v pořádku. Znal mě už tak dlouho, že poznal snad všechno. Věřila jsem i tomu, že na mně poznal, že pro mě není jenom kamarád. Tak, jako já to poznala na něm.
Jeho objetí mi bylo tak strašně příjemné, nechtěla jsem, aby mě někdy pustil. Byly to ty nejkrásnější okamžiky, když jsem měla hlavu na jeho rameni a vdechovala jeho vůni. Všechno to, co se dělo, bylo neuvěřitelné. A věděla jsem, že následující týden toho bude plný.
Propletl si prsty s mými a já se lehce zachvěla. Podívala jsem se mu do očí a dočkala se jemného pohlazení po tváři a našeho prvního sladkého polibku. Nechtěla jsem, aby tenhle týden někdy skončil. Nemohl skončit.

Nienna :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellí Ellí | Web | 13. června 2015 v 20:23 | Reagovat

Hezky napsané! :-) Jojo, do Anglie bych se také ráda podívala :-).

2 Nienna Nienna | Web | 13. června 2015 v 20:48 | Reagovat

[1]: Moc děkuji! :) Je to tam nádherné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama